Domácí porody a Klaus - co mají společného?

Včera jsem náhodně přepnula program na diskusní pořad o domácích porodech. Zaujalo mě, že tam mimo jiné diskutoval J. X. Doležal. Vyhrnulo se na mě z té obrazovky tolik negativní energie, arogance, nepochopení a neochoty naslouchat, že jsem málem neusnula. Co se to s námi lidmi děje? Copak musíme ke všemu vyjadřovat tak fanatické postoje? Kam zmizelo pochopení, úcta k druhému, respekt k názorům druhých? Pak se nedivme, že to s demokracií vypadá tak, jak vypadá. No, on se tomu asi už nikdo nediví...

Včera se stal ještě jedna věc. Václav Klaus dal velký rozhovor novinám. Přečetla jsem si ho se zájmem a našla jsem tam věci, které mě zaujaly, které stojí za to, se jimi zabývat. Málokterý politik umí přijít s nějakou netradiční myšlenkou, s novým pohledem na věc. Naivně jsem doufala, že se třeba spustí diskuse nad tématy, které Václav Klaus otevřel. Ale diskuse se nespustila. S úžasem jsem pozorovala zhrzené reakce stupidně zesměšňující exprezidenta. Vrcholem byla vyjádření, kdy lidi odsuzovali a zároveň přiznávali, že pro jistotu rozhovor ani nečetli.

Co se to s námi stalo? Kde se v nás bere ta nenávist a neschopnost objektivně vnímat věci, poslouchat lidi s jiným názorem? Kam se ztratil aspoň minimální respekt k názorům druhých? Maminky, které mají strach rodit v porodnici, mají přece nějaký silný důvod, který je vede k rizikovému porodu doma. A ten důvod je silnější, než to riziko, které vědomě podstupují. Dělat z nich nezodpovědné hazardérky, zesměšňovat je a napadat je, je především necitlivé a taky hodně hloupé. Že se proti staví lékaři, je pochopitelné. Hájí svůj svět a domácí rodička jejich lékařskou péči svým způsobem zpochybňuje (spíš to okolo). Proč ale vystupuje jako inkvizitor třeba ten J.X. Doležal? Proč neumí poslouchat a pochopit? Proč není v tomto případě schopen soustředit se na problém jako takový a místo toho útočí osobně na interprety toho problému? A proč nám to nepřijde divné? Proč lidem přijde normální někoho odsoudit bez toho, abychom poznali jeho názory, jeho postoje (sice jsem to nečetl, ale Klaus je debil...)? Proč se proboha chováme tak arogantně a fanaticky?

Člověk aby se bál vyjádřit svůj názor. Tohle není znakem demokracie. Kam se vytratila úcta a respekt k názorům druhých? Není právě ta neochota respektovat lidi s jinými názory zdrojem našich problémů? Copak existuje nějaká všeobjímající pravda? Je to všude okolo nás. V médiích, v politice, obecně ve veřejném prostoru. Nesouhlasíš-li se mnou, zesměšním tě, odsoudím tě, pošlapu tě. Protože moje pravda je ta správná. A tak se nám tady vytváří uzavřené skupiny lidí, které se identifikují s nějakou osobou, s nějakým názorem. Máme tady klausovce, havlovce, zemanovce, odeesáky, svobodné, lidi čtoucí Respekt, pak ty co čtou Reflex, atd... Vevnitř těch skupin se lidi tak nějak poplácávají a utvrzují ve své pravdě. A aby nemuseli přemýšlet, tak lidi s jiným názorem prostě odsoudí, zesměšní a ztrapňují. Hnusí se mi to. Copak není možná normální diskuse? Bojím se, bojím... 

Nikdy jsem nebyla ani klausovec ani havlovec. Snažím se jednotlivé osoby vidět objektivně. Něco se mi líbí, něco se mi nelíbí. Včera - v tom rozhovoru s Klausem - mě hodně věcí zaujalo, popsal problémy, které nás trápí, neotřele a přesně. Tedy já to tak cítím. Něco se mi nelíbilo. Možná si mohl odpustit to kopnutí do ODS, ale rozumím tomu. Mně taky dělá problém zakrývat a kamuflovat. V jeho podpoře bloku Hlavu vzhůru cítím i jiné věci, než jen čistou podporu. Nicméně mi to nebrání vnímat další věci, které tam zazněly (role médií, EU, popis vlivu kmotrů na politiku). Chtěla bych o nich mluvit, ale není s kým:-)) 

A čím dál častěji je problém s kýmkoliv o čemkoliv mluvit - bez nálepek, bez povrchních soudů. Chcete-li se dobrat jádra problému - objektivně a věcně - stáváte se vyrhelem. Někým, kdo nemístně obtěžuje, kdo zbytečně ztrácí čas přemýšlením a zkoumáním. Povrchnost je naše modla. Rychlé soudy bez hlubší znalosti věci. Čím dál častější kulty osobnosti. V politice, ve veřejném životě. Jakési zfanatizovávání - pro cokoliv, pro kohokoliv. 

Zamyslete se  - kdy naposledy jste se snažili někoho poslouchat, kdy jste přemýšleli nad názorem, který se vám hned nelíbil? Proč vlastně věříte některým lidem, neměli byste být opatrnější? Od slepé důvěry je jen krok ke zmanipulování... A lidé, kteří se rádi a ochotně nechají zmanipulovat si nezaslouží nic lepšího, než to, co máme.

Takže začněme prosím u sebe. Poslouchejme se a přemýšlejme. Neodsuzujme každého hned. A nechovejme se jako fanatici. Pak se možná něco k lepšímu změní. Zatím to vypadá, že si tu změnu k lepšímu moc nezasloužíme a ty nadcházející volby skutečně nic nevyřeší...