Každý koho potkám je zmítán nějakými emocemi. Buď je frustrován ze stavu politického a veřejného života, nebo sám ze sebe. Takže na jedné straně se formují šiky revolucionářů a na druhé straně šiky bojovníků za více sebelásky.
Je nepopiratelné, že nežijeme v klidné době. A už vůbec nežijeme v době, kdy by bylo možné "obhospodařovat své políčko" a nezajímat se vůbec o své okolí. Nemůžete totiž být v klidu, část své energie musíte věnovat na to, abyste "své políčko" ochránili.
Naše země začíná připomínat nějaký horrový film. Po ulicích bloumají jakési skupinky "věrozvěstů", kteří bijí na poplach a snaží se okolní obyvatelstvo vzburcovat k ochraně a k aktivitě. Upřímně - naše budoucnost docela závisí na tom, jestli ti burcovatelé budou dostatečně hlasití a přesvědčiví.
Vzhledem k tomu, že ještě nedávno jsem si připadala, že na ten buben bubnuju sama, mohlo by se zdát, že to vypadá na revoluci a na brzkou změnu a happy end. Ale je tomu skutečně tak?
Když setrváme v tom horrovém podobenství, můžeme přemýšlet o scénáři docela předvídatelně. Śílení věrozvěsti vykřikující nepředstavitelná hesla o konci civilizace jsou buď směšní, nebo burcující. Buď přitáhnou zájem lidí, kteří je zatím jen němě pozorují, nebo ve své jinakosti zůstanou osamoceni a nebude se k nim nikdo chtít přidat. Lidé se zarýglují ve svých domech, zabouchnou okenice a začnou si budovat zásoby k přežití. Protože cokoliv se jim bude zdát lepší, než se přidat k těm podivným existencím, bubnujícím dole na ulici.
Anebo se k nim přidají lidé z okolních domů a v hloučku exotů začnou přibývat normální občané, kteří tolik neřvou, nejsou oblečeni ve válečných barvách, ale o to víc působí svým klidem a rozhodností. Nejprve to bude jeden, pak druhý a z vykřikování věrozvěstů se stane najednou politický program a z chaoticky bubnujícího davu se stane organizovaná skupina, která se nebojí chránit své domy,ulice, město, zemi. A pokud se ti, co bubnovali na začátku nejvíce, nedokážou převléknout z šaškovských hadrů, zůstanou někde na chvostu a ztraceni. Protože se svým divokým oděvem a expresivním projevem budou spíše odrazovat.
Jsme teď ve zlomové době. Teď se to láme - zatím se na ulicích formují jen podivné existence, které jsou podivné především tím, že jsou osamocené a se svým přesvědčením a zoufalým voláním tak nekonečně jiné a odlišné. Většina lidí sedí doma a není ani ve fázi budování zásob. Nechávají se obalamutit těmi, kteří ukazují prstem na věrozvěsty a dělají si legraci z jejich oblečení, z jejich projevů, z jejich bubnování. Věrozvěsti se na sebe tím pádem snaží ještě více upozorňovat, ale tím se ještě více znevěrohodňují. Protože čím víc jsou excentričtí, tím víc od sebe odhání možné podporovatele.
Pořád čekáme na toho prvního seriozního občana, který se nenechá odradit divokými projevy a nechá k sobě dojít celé to sdělení: "Jsme krok před propastí a musíme něco udělat". Odemkne dveře a sejde na ulici a přidá se k těm, co už z různých divných důvodů vidí. A pomůže k tomu, aby viděli i ostatní. Aby těch otvírajících se dveří bylo více a více a dav na ulici už nebyl jen skupinkou podivínů a neumětelů, ale aby se k tomu jádru vidoucích přidali i další a další, kteří z chaotického bubnování udělají sehraný chór bořící předsudky.
A na tom to vše záleží. Jestli stihneme bubnováním přitáhnout na ulici k tomu divokému a chaotickému seskupení překřikujících se divokých existencí i lidi schopné to celé zorganizovat, zklidnit a tím posílit. A můžeme tomu pomoci. Ti v tom davu na ulici by se měli usebrat a ubrat na excentrických projevech, aby tolik neodrazovali "spořádané" občany a ti co to pozorují ze svých bezpečných domovů by se měli přestat ofrňovat nad neorganizovaností té skupinky dole na ulici a začít přemýšlet o tom, proč se ti lidé vystavují svými divokými aktivitami takovému nebezpečí... Protože na ulicích se potulují všelijaká individua a je tam nebezpečno.
Tak, jak to máte vy?
