Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Jak mě skoro napadli fanatičtí muslimové - kdo je tady doma?

29. 05. 2015 22:00:46
Dnes mám za sebou opravdu děsivý zážitek. S kolegou jsme byli obklopeni skupinou agresivních cizinců, nejspíše muslimů. Nelíbí se jim naše petice proti kvótám na přijímání uprchlíků. Opravdu se máme bát? Máme se nechat zastrašit?

Už od ledna se angažuju v hnutí Islám v České republice nechceme a od února fungují také Naštvané matky. Nelíbí se nám spousta věcí a cítíme, jak děsivou rychlostí ubývají naše svobody. O tom jsem napsala nespočet blogů, dnes nebudu nosit dříví do lesa. Dnes budu psát o sobě a svém strachu.

Na islámu mě děsí to, co dělá z lidí - zfanatizované agresivní nemyslící bytosti. Tím se stávají díky islámu. Ten fanatismus mě osobně na islámu děsí nejvíc. Když vidíte fotku do země zakopané ženy, která je celá zkrvavená a okolo ní jsou jásající muži s kameny v rukou, mrazí vás. Ty fanatické oči jsou odstrašující. Neumím si ani představit to utrpení té ženy - to, že ji všichni nechali napospas. Tu hrůzu člověka, který je konfrontován s něčím tak nelidským. Myslím, že podobné hrůzy zažívali židé v koncentračních táborech, kteří do poslední chvíle nemohli uvěřit, že by něco tak zrůdného jako holokaust mohlo být skutečné... Naše víra v lidskost a spravedlnost je neutuchající. Nedokážu pochopit, že se tam nenajde ani jeden člověk, který by zařval - "lidi, neblbněte!"

I já sama stále věřím v lidské dobro a je pro mě lidsky nepochopitelné, že třeba rodiče provdají svou malou dcerku za statného chlapíka v nejlepších letech. Ani si neumím představit tu hrůzu té holčiny, která zůstane sama se svým manželem. Zrůdnost nejhoršího kalibru. A islám to posvěcuje a nutí lidi takové zrůdnosti dělat a nepochybovat o nich. Neznám nic horšího, než lidi, co nepochybujou. Stávají se z nich nemyslící stroje na vykonávání čehokoliv. Zlí fanatici...

Nikdy jsem s tím nebyla konfrontována opravdu zblízka. Těch pár mých fanatických spolustranníků, kteří nemohou vydýchat mou přímost, mi bylo spíše k smíchu. Ti se zmůžou akorát na nějaké pomlouvání za mými zády. Těch se nebojím. Až dnes...

Přicházíme na místo, kde chceme rozložit petiční stánek. A tam stojí horda cizinců, připravená k boji - přesně tak vypadají. Napadají nás slovně, přibližují se, mají zlé oči - jde z nich opravdu strach. Je jich hodně - 10, 15? Nevím, nepočítala jsem je. Jsou uražení - co si to dovolujeme? Ukazují na obrázek přeškrtnuté mešity - ta je rozpaluje do běla. Předcházející den nám to přece řekli jasně - "Jak si dovolujete odmítat imigranty? Je to vaše povinnost je vzít! A co vám vadí na islámu? Beztak budete do pár let všichni našimi otroky!"

Dnes s nimi odmítáme mluvit a klidně si stavíme stánek a chystáme petiční archy. To jednoho z nich vytočí a zničehonic se vrhá na stánek a chce strhnout symbol přeškrtnuté mešity, poráží stánek... Šok, údiv, zděšení... Ale slyším - Policie! - a atak je v zárodku zastaven, útočník odvlečen... Ale ty fanatické oči jsem viděla zblízka, tu zlobu.

Ano - mám strach. Nejen o sebe, protože tihle zfanatizovaní agresivní jedinci neuvažují v našich civilizačních vzorcích. Nemají žádné ohledy. Nemají žádný respekt - co je jim proboha do toho, jak si tady řídíme naše vlastní věci? Tohle byli zahraniční studenti - vysokoškoláci nejspíše z bohatších arabských rodin. Nechci ani myslet na to, jaké vzorce chování mají ti méně kultivovaní muslimové...

Bojím se nejen o sebe. Bojím se a cítím strach za všechny ženy v islámských zemích, které jsou vystaveny bití a ponižování. Mám strach za všechny holčičky, které se mohou stát manželkou nějakého magora, který si fotku s novou maželkou hrdě vystaví. Mám strach za všechny muslimy, kteří nepřišli o schopnost kriticky myslet a kdykoliv se můžou stát terčem útoku svých fanatických souvěrců. A mám strach i o naše ženy a dívky, které budou v ohrožení, až se nám tu začnou potulovat skupiny nudících se imigrantů, které nejspíš naše vláda za potlesku uplacených neziskovek přijme pod tlakem EU.

Sklapneme uši a přestaneme prostě večer vycházet ven? Nebo přece jen náš strach bude zdrojem nového uvědomění? Nenechme si diktovat, neustupujme zlu a používejme náš strach jako zdroj naší odvahy - jiná cesta není...

Autor: Eva Hrindová | pátek 29.5.2015 22:00 | karma článku: 49.11 | přečteno: 51674x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jílek

Hodnocení dnešních papežů

Měl ho tady nedávno ve svém blogu Vladimír Havránek. Názory v diskuzi byly samozřejmě rozdílné. Jestliže někoho hodnotím, tak moje hodnocení něco vypovídá o hodnocené osobě a také něco vypovídá o mně.

19.1.2020 v 22:57 | Karma článku: 7.00 | Přečteno: 139 | Diskuse

Jan Pavlík

Bludy Jaroslava Čejky

Neotvírám blogy, u nichž je zakázána diskuse. Výjimečně jsem tuto zásadu porušil u článku "Řidičáky pro voliče nebo pro politiky?".Jaroslav Čejka v něm rozvinul téma blogu V. Valíkové, pod nímž jsem reagoval jedním příspěvkem.

19.1.2020 v 19:59 | Karma článku: 15.97 | Přečteno: 621 | Diskuse

Jana Majová

Maceší blog - Alexia. Pomátl ses, státe II ?

Alexia. Holčička, která se ocitla na půl roku v krizovém centru. Je jí jedenáct, měla by dychtívě čekat na dopis z Bradavic. Růst do mladé slečny. A největší maléry by se měly odehrávat kvůli plesnivějící svačině v aktovce.

19.1.2020 v 19:44 | Karma článku: 11.78 | Přečteno: 279 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Nezvyknou si tady ani syrské děti, ani ukrajinské uklízečky

Jsem toho jasným důkazem, byť tady žiji od malička, oba národy jsou křesťanské, nebyla jsem jako holka v Řecku, ale nemohu si zvyknout. Nikdo, kdo sem nepatří si nezvykne, natož z tak odlišné kultury, podnebí a syrských tradic.

19.1.2020 v 17:42 | Karma článku: 15.55 | Přečteno: 1287 | Diskuse

Pavel Hewlit

Jejich puberta je jiná, než byla ta naše

S dětskou psychikou (jinou, než tou mojí) jsem se setkal poprvé v sedmnácti letech. Chodil jsem s holkou, co vyrůstala v děcácku, a jelikož režim na lásku tam byl přísný, trávil jsem čas s ní v jejím "domově".

19.1.2020 v 16:14 | Karma článku: 22.76 | Přečteno: 742 | Diskuse
Počet článků 168 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3608

Nesnáším škatulkování a lidi, co podléhají předsudkům. Za nejcennější věc považuji svobodu ve všech smyslech toho slova. A o tom jsou mé občasné články. Více na www.evahrindova.cz

Najdete na iDNES.cz