- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Moc hezky napsano...tez jsem od malicka cetl vse co se mi dostalo do rukou...naucil jsem se cist celou stranku najednou; od 1968 ziji v Kanade, nase 3 deti od malicka tez rady cetly (ne nemely Nintendo a podobne) a vsechny maji vyssi vzdelani. Cetli jsme jim z knizek s prstem pod slovy, chodily rady do knihoven a nejstarsi syn kdyz mu byly 4 roky me vzal mistni noviny (Globe and Mail) z ruky a zacal me cist vedecky clanek. Uz v kindergarten radil ucitelce kdyz mela problem na computer, na konci 2. tridy ho principal dal do 4. tridy a pak chodil do programu pro nadane a verim, ze to bylo proto, ze od malicka rad cetl. Dnes jsme tu meli vnucku (dceru toho syna, o kterem pisi v predchazejici vete), te je 15 mesicu a uz tez rada "cte" a je v tom povzbuzovana.
"Celý život chodím do knihoven a bez nadsázky jsem jich několik přečetla"
Bohuzel....nekdy se to neprojevi, kvantita vzdy neznamena kvalitu
Na věc mám jeden velmi příkrý názor.
Knihy, divadlo... filmy , tohle všechno má v sobě ukrytý návod pro to, jak k věcem života přistupovat. V literárních dílech najdeme zkrátka odpovědi na naše otázky. Na to , co nás trápí... v čem nejsme sami. Literatura má ducha kultivovat a dělat nás především lepšími.
A je zcela lhostejné, kolik toho kdo přečte. Raději méně, ale s opravdovým prožitkem , světlem v očích a vnímáním podstaty v knížce schované. Než kvanta a... nedokázat nic z toho použít. Znám spoustu lidí, co se můžou přetrhnout chodit do divadla. Co se honosí stejně vychloubačně jako Vy, že toho četli kvanta. Ale já je vidím jednat. Vidím je - moralisty a maloměšťáky, co nevidí občas ,,člověka,,,... že kdyby chodili do divadla každý den... pro ně je to zbytečné. V reálu neumějí nic z toho přečteného použít. A mám nepatrný dojem, že tuším... už tím sebevědomým vyhlášením o sobě...kam patříte.
Myslím, že známé "Řekni mi, co čteš a já ti povím, kdo jsi", neztratilo nic zde své pravdivosti. Rekreační literatura ještě nikoho přemýšlet a klást otázky nenaučila (v tom se hodně pletete), ač její roli respektuji, je určena k odpočinku, ne k růstu.
Pouze o množství knih čtenářství rozhodně není.
No jo, stane se... někdy ani to čtení nepomůže... viz Vaše projevy na Vašem blogu
a fb stránce jsem chtěla především napsat...
Pro mě jako dítě nebyl trest domácí vězení. Naopak mě rodiče vyháněli ven, protože jsem stále ležel v knihách. Dcery ví, že největší radost mně udělají knihou, třeba Michel Houellbecg " Podvolení " Chodím do knihovny a když narazím na pěknou knihu, tak si ji koupím. Třeba Paul Spiegel " Kdo jsou židé "
Měl jsem to stejné. Akorát teď už knížky prakticky nečtu, protože jsem vyčtený a vypsaný z práce... Sice škoda, ale už to prostě nedávám..
Co jsou ta intelektuální díla "které by nikdo nečetl",...?Je snad fajn zamyslet se nad knihou a nad myšlenky autora,jeho názory na svět a na život.Nic z toho v červené knihovně nenajdete,to jste rovnou mohla propagovat ružovou zahradu a podobné přihlouplé telenovely,to je uplně stejná duchoprázdná liga.Jinak je fajn,že veřejné knihovny fungují a lidé do nich chodí.Jako moje skoro osmdesátiletá maminka,ta má červenou knihovnu přečtenou celou,mladí lidé by měli ovšem číst i něco jiného....
Červená knihovna je samozřejmě zjednodušující definice. Existuje spousta kniohm, které jsou skvěle napsané, přinášejí spoustu otázek azároveň jsou optimistické a zábavné. Třeba... Pravidla moštárny. :-) nebo knížka Jak na věc od Nicka Hornbyho. To úplně červená knihovna není, ale ani to nejsou knížky, které by se nějak opěvovaly. A je to škoda - mohly by ke čtení přivést spoustu lidí.
V duchu názvu vašeho článku bych jen poznamenal: ...čtení knih, které nepíší fanatici.
Pilným čtením Koránu a Mohamedova životopisu se lze k tomu fanatismu celkem snadno dopracovat.